Průvodce začátečníka (Česky)
From ArchWiki
Article summary |
---|
Představuje velmi detailní příručku vysvětlující instalaci, konfiguraci a používání plnohodnotného systému Arch Linux. |
Dostupné jazyky |
Česky |
Dansk |
简体中文 |
正體中文 |
Deutsch |
English |
Español |
Français |
Italiano |
Lietuviškai |
Nederlands |
Português Brasil |
Português |
Русский |
Türkçe |
Related articles |
Oficiální instalační příručka (Česky) (nabízí obecnější přístup) |
Úvod
Tento dokument vás provede procesem instalace a základní konfigurace kompletního systému Arch Linux. Je napsán pro aktuální verzi Arch Linuxu 0.8 a i když vám má ukázat, jak získat plně nakonfigurovaný Arch Linux, není možné popsat konfiguraci do posledního detailu. Hlavním účelem je zaměřit se na důležité uživatelské kroky. Pokud vám nebudou stačit informace, které se zde dozvíte, prozkoumejte prosím wiki a fórum.
Upozornění:
Dokument je zamýšlen jako stručný návod k instalaci a zprovoznění funkčního desktopu na Arch Linuxu pro pokročilejší uživatele. Pokud nerozumíte většině zde probíraných témat, projevte iniciativu a problematiku si nejdříve nastudujte. Využijte některý z volně dostupných virtualizačních programů (např. VMware Server) a vyzkoušejte si instalaci nanečisto.
Jestliže zjistíte, že něco důležitého zde chybí nebo nějaký postup nefunguje, zkuste se prosím nejdříve podívat na anglickou předlohu Beginners Guide. Pokud ani tam nenaleznete to, co hledáte, můžete kontaktovat původního autora na <freigeist [at] elfenbeinturm.cc> (anglicky pokud možno), napsat vzkaz do diskuze k tomuto článku nebo sami celou věc napravit a stránku editovat. Existuje i vlákno na oficiálním fóru Arch Linuxu, kde můžete vznášet případné otázky nebo návrhy (anglicky).
Stažení Arch Linuxu
Jako úplně první krok k nainstalování Arch Linuxu potřebujete stáhnout nejnovější snapshot archovských repozitářů v podobě .iso obrazu. Podívejte se tedy na http://www.archlinux.org/download/ a stáhněte si obraz pro požadovanou architekturu z vašeho nebližšího (oblíbeného) zrcadla nebo ze sítě BitTorrent. Pokud si nejste jisti co přešně stáhnout bude se vám hodit následující přehled:
Výběr instalačního CD podle architekury:
- i686 - 32-bitový systém
- x86_64 - 64-bitový systém
Výběr instalačního CD podle typu instalace:
- base - obsahuje pouze základní balíčky (150 MB). Z tohoto instalačního média vytvoříte systém, který půjde ovládat pouze z příkazové řádky. Ostatní balíčky musíte doinstalovat z internetu.
- full - obsahuje úplný current repozitář (550 MB). Pokud nebudete mít z počítače, na kterém budete provádět instalaci, přistup k internetu, stáhněte si verzi tuto verzi (v názvu .iso obrazu označena jako current).
- ftp - ftp varianta (22 MB) obsahuje pouze komponenty nutné pro spuštění instalátoru. Ftp verze neobsahuje žádné balíčky. Ty se instalují z FTP serveru. Pokud tedy disponujete rychlým LAN připojením do sítě internet, může být pro vás ftp verze zajímavým instalačním řešením.
Důležité upozornění:
Nezapoměnte zkontrolovat oficiální kontrolní md5 součet instalačního CD s kontrolním součtem obrazu, který jste stáhli z internetu. Vyhnete se tím možným nepříjemným komplikacím. Kontrolní součty naleznete v souboru md5sum.txt. Získáte jej ze stejného zdroje, kde jste stáhli instalační obraz. Kontrolní md5 součet ze staženého ISO obrazu vygenerujete následovně:
md5sum /cesta/k/Archlinux-i686-0.8-Voodoo.base.iso
Nyní můžete porovnat vygenerovaný součet s příšlušným součtem ze souboru md5sum.txt. Program md5sum umožňuje i jednoduše porovnat součet oproti souboru md5sum.txt:
md5sum -c /cesta/k/md5sum.txt
Výstup může vypadat přibližně takto:
Archlinux-i686-0.8-Voodoo.base.iso: OK Archlinux-i686-0.8-Voodoo.current.iso: FAILED open or read Archlinux-i686-0.8-Voodoo.ftp.iso: FAILED open or read
Případných hlášek FAILED open or read si nevšímejte. Pokud se vedle názvu staženého souboru objeví OK, můžete se směle pustit do další instalace. V opačném případě zkuste stáhnout obraz znovu nebo z jiného zdroje. Utilita md5sum existuje i pro Windows. Stáhnete ji na adrese http://www.etree.org/cgi-bin/counter.cgi/software/md5sum.exe. Stažený .exe soubor nakopírujte do adresáře C:/Windows/system32 a otevřete příkazový řádek. Další práce je ekvivaletní k výše uvedeným příkladům.
Instalace základního systému
Kromě následujících informací se můžete podívat do oficiální anglické instalační přiručky nebo jejího českého překladu, kde naleznete další detaily ohledně instalačního procesu Arch Linuxu.
Boot z instalačního CD
Vložte CD s vypáleným obrazem Arch Linuxu do vaší CD mechaniky a restartujte počítač. Možná budete muset v BIOSu vašeho počítače změnit pořadí zařízení, na kterých se má hledat operační systém tak, aby jako první v pořadí byla vaše CD mechanika.
Pokud se vám podaří boot z instalačního CD, uvidíte obrazovku zakončenou výzvou boot: Nyní máte 3 možnosti.
- Stisknout klávesu ENTER. Tímto způsobem spustíte instalační live systém bez jakýchkoliv dalších průtahů.
- Zadat příkaz memtest. Spustí se program memtest, který slouží k testování operační paměti. Pokud se váš počítač chová zvláštně nebo vám padají aplikace, které ostatním jedou bez problémů, zkuste si otestovat paměť. Nejdříve vám ale doporučuji si něco málo o práci s memtestem přečíst.
- Poslední možností je specifické nastavení bootovacích parametrů kernelu live systému. Tuto možnost využijte pokud máte problémy s kernelem v live systému. Stačí napsat arch a za něj seznam parametrů s případnými hodnotami:
arch <parametry>
Existuje několik parametrů, které řeší všechny nejčastější problémy:
- Pokud máte problémy s diskovým řadičem, bootujte s parametrem ide-legacy
- Pokud live systém během startu "mrzne", zkuste tyto parametry noapic acpi=off pci=routeirq nosmp
Výsledný příkaz může být například:
arch ide-legacy noapic acpi=off
Na konci bootovacího procesu live systému uvidíte uvítací obrazovku, na jejímž konci bude věta:
Hit ENTER to enter the bash shell ...
Stiskněte ENTER.
Změna rozložení klávesnice
Pokud preferujete jiné než US rozložení, zadejte příkaz.
km
Když si vyberete požadované rozložení, čeká vás ještě výběr fontu, který bude použit v konzoli. Mějte prosím na paměti, že výběrem špatného fontu se nemusí korektně zobrazovat znaky s diakritikou. Pokud nevíte co udělat, nedělejte nic. Tento krok můžete s čistým svědomím přeskočit. Jako výchozí bezpečné hodnoty můžete použít US.map.gz a font default8x16.psfu.gz (tento tip je adresován všem, kterým se podařilo si klávesnici a font totálně rozhodit pomocí km).
Spuštění instalace
Zadejte příkaz:
/arch/setup
Výběr instalačního zdroje
Ihned po potvrzení "grafické" uvítací obrazovky se instalační program zeptá na instalační zdroj. Vyberte "CD-ROM or OTHER SOURCE" pokud máte verzi full nebo base. Volbu FTP využijte pokud jste stáhli ftp verzi instalačního CD.
Příprava pevného disku
Dále zvolte možnost "Prepare Hard Drive". Dávejte si pozor na volbu "Auto-Prepare". Tato volba použije pro Arch Linux celý disk (pokud jich máte více, instalátor vám dá vybrat). Pokud nechcete smazat celý váš disk zvolte volbu "2. Partition Hard Drives", vyberte pevný disk (/dev/sdx) a vytvořte diskové oddíly. Arch používá libATA. To znamená, že všechny disky jsou značeny jako sdx. U staré verze rozhraní byly obyčejné IDE disky označovaný hdx.
Následující příklad předpokládá, že disponujete prázdným diskem a chcete vytvořit oddíl pro /, oddíl pro /home a oddíl pro swap. Instalátor používá k rozdělení disků konzolovou aplikaci cfdisk. Začněme tedy vytvořením prvního oddílu. Zvolte New -> Primary a velikost nového oddílu (něco mezi 6 - 8 GB je rozumná volba). Zadejte velikost oddílu (v MB) a zvolte, aby byl vytvořen na začátku volného místa (beginning). Vyberte nově vytvořený oddíl a označte jej jako "Bootable". Nyní bude možné z tohoto oddílu zavést systém. Přidejte stejným způsobem další oddíl pro domovské adresáře, ale tento oddíl neoznačujte jako "Bootable". "Bootable" může být jen jeden oddíl. Velikost tohoto oddílu závisí na vašich požadavcích. Budou v něm uloženy dokumenty, hudba, videa atd. Přizpůsobte tomu i velikost oddílu. Nakonec vytvořte poslední oddíl. Zvolte velikost mezi 512 MB - 1 GB a změňte typ na 82 (Linux swap / Solaris).
Na hlavní obrazovce cfdisku byste měli vidět rozdělení disku podobné tomuto (pokud jste předtím neměli žádné oddíly, jinak jich tam může být více):
Name Flags Part Type FS Type [Label] Size (MB) ------------------------------------------------------------------------- sda1 Boot Primary Linux (4096 - 8192) sda2 Primary Linux (> 100) sda3 Primary Linux swap / Solaris (512 - 1024)
Zvolte možnost Write a potvrďte ji slovíčkem yes. Write provede přerozdělění disku. Dále zvolte Quit a vyberte Done.
Problematika rozdělování disků a adresářové struktury v linuxovém systému není těžká, ale její bližší objasnění překračuje rámec tohoto článku. Odkazy níže by vám mohly pomoci se odrazit, jestliže vůbec nevíte o čem je řeč.
Dělění disků
Adresářová struktura
Diskotéka v systému
Nastavení přípojných bodů
Nejdříve se vás instalátor zeptá, jaký oddíl si přejete použít pro swap (v našem příkladě sda3). Odpovězením na další otázku instalátor vytvoří souborový systém pro swap. Další otázka se týká kořenového adresáře, vyberte oddíl sda1. Nyní musíte vybrat souborový systém pro kořenový oddíl.
Když se zeptáte dvou lidí, jaký si vybrat systém souborů, dostanete třeba pět různých odpovědí. Každá z nich bude mít svá plus i minus. Největší rozdíl je v žurnálování (něco podobného jako transakce u databází). Všechny systémy souborů vyjma Ext2 jsou žurnálovací. Ext3 je naprosto kompatibilní s Ext2, a tudíž lze jej připojit i s velmi starými záchrannými CD. Bezpečná volba pro oddíl kořenového adresáře je Ext3. Reiserfs, XFS a JFS můžete použít také, jelikož grub (zaváděcí manažer, kterého nainstalujeme později) z nich také umí bootovat. Filesystém vytvoříte zvolením Yes. U všech dalších oddílů budete dotázáni, kam je chcete připojit. V našem příkladě zůstal volný jen sda2, takže vybereme JFS a připojíme do /home. Znovu vytvoříme systém souborů a zvolíme Done. Zpět do hlavního menu (Return).
Výběr balíčků
Nyní musíme vybrat balíčky, které chceme nainstalovat. Zvolte CD jako zdroj a vyberte příslušnou CD-ROM (pokud máte více než jednu CD mechaniku). Chceme začít s velmi základním systémem, proto neinstalujeme víc než základ [base] (zvolení všech základních balíčků je bezpečná volba). Je to na vás, jestliže chcete zvolit více balíčků, ale ukážeme vám jak nainstalovat další software jednodušeji. Pokračujte s instalováním balíčků [Install Packages].
Instalování balíčků
Toto je jednoduchý úkol, protože vše probíhá automaticky. Dejte si šálek kávy a počkejte na konec instalace (když bude potřeba, zmáčkněte pokračovat [continue]).
Nastavení systému
Budete dotázáni, jestli chcete, aby hwdetect zjistil informace o vašem počítači. Doporučejeme zvolit tuto možnost. Nyní budete dotázáni, zda potřebujete podporu pro bootování z USB zařízení, FireWire zařízení, PCMCIA zařízení, NFS, softwarových RAID polí, LVM2 svazků a šifrovaných oddílů. Zvolte ano [yes], pokud je potřebujete. V našem příkladě není potřeba nic. Poté budete dotázáni, jaký textový editor chcete použít -- zvolte nano, pokud nejste zběhlí s vi/vim. Poté vstoupíte do menu s většinou důležitých konfiguračních souborů pro váš systém. Pro tentokrát uděláme pouze několik menších úprav. Pokud si chcete vyhledat dostupné volby uvedené v rc.conf, jednoduše skiskněte Alt+F2 pro přepnutí do shellu, vyhledejte si je a přepněte zpět do instalačního programu pomocí Alt+F1. Nyní upravte svůj /etc/rc.conf:
- Změňte LOCALE (lokalizace), pokud je třeba (např. "cs_CZ.utf8")
- Změňte TIMEZONE (časovou zónu), pokud je třeba (např. "Europe/Prague")
- Změňte KEYMAP (mapu klávesnice), pokud je třeba (např. "cz")
- Změňte MODULES, pokud víte, že chybí nějaký důležitý modul (hwdetect by zde měl již vyplnit ty nejdůležitější moduly)
- Změňte HOSTNAME
- Změňte síťová nastavení:
- Neměňte řádek s lo
- Upravte IP adresu, síťovou masku a broadcast adresu, pokud používáte statickou IP
- Nastavte eth0="dhcp", pokud máte router, který přiřazuje IP adresu dynamicky
- Pokud máte statickou IP, nastavte adresu brány (gateway) na tu vašeho routeru a odstraňte výkřičník (!) před údajem v ROUTES
Nemusíte teď upravovat řádek s daemons, ale je vhodné vysvětlit, co daemoni jsou, protože je budeme potřebovat později v této příručce. Daemon je program, který běží na pozadí, čeká na události a nabízí služby. Dobrým příkladem je webserver, který čeká na požadavek k doručení stránky nebo SSH server čekající na někoho, aby se přihlásil. Zatímco tyto jsou plnohodnotné aplikace, jsou tu i daemoni, kteří tak viditelní nejsou. Např. daemon, který píše zprávy do log souborů (např. syslog, metalog), daemon, který snižuje frekvenci vašeho CPU, když systém nemá co dělat, nebo daemon, který vám nabízí grafické přihlášení (např. gdm, kdm). Všechny tyto programy mohou být přidány do řádku DAEMONS a budou spuštěny, když systém bootuje. Užiteční daemoni budou představeni v této příručce.
Použijte Ctrl+X pro opuštění editoru.
Nyní upravíme /etc/hosts:
- Přidejte požadované hostname (to, které jste předtím nastavili v rc.conf) za localhost
- Pokud používáte statickou IP, přidejte nový řádek <statická-ip> <hostname>.<jméno-domény> <hostname>
Neměli bychom momentálně potřebovat upravit /etc/fstab, mkinitcpio.conf a modprobe.con. (fstab spravuje vaše souborové systémy, mkinitcpio konfiguruje ramdisk (např. bootování z RAIDu, šifrované svazky) a modprobe může být využit k nastavení zvláštních konfiguračních voleb pro moduly.)
Pokud používáte statickou IP, nastavte svůj DNS server v /etc/resolv.conf (nameserver <ip-adresa>
)
Nyní upravíme /etc/locale.gen a zvolíme lokalizace, které potřebujeme (odstraňte mřízku (#) před řádkem, který chcete). Nakonec nastavte heslo pro uživatele root a ujistěte se, že si na něj později vzpomenete. Vraťte se do hlavního menu a pokračujte instalací jádra.
Instace jádra
Zde moc na výběr nemáte, zvolte 2.6 a pokračujte dále. Jiné jádro můžete případně zvolit později. Bude vytvořet záložní (fallback) obraz. Je bezpečné ponechat nastavení mkinitcpio, jak je. Pokračujte instalací bootloaderu.
Instalace bootloaderu
Protože v našem příkladě nemáme žádný vedlejší operační systém, budeme potřebovat bootloader (zavaděč systému). Doporučený bootloader je GNU GRUB. Alternativně můžete zvolit LILO.
GRUB
Poskytnutá konfigurace GRUBu (/boot/grub/menu.lst) by měla být postačující, ale ověřte její obsah, abyste zajistili její přesnost. Mohli byste také chtít upravit rozlišení virtuální konzole tím, že jádru předáte parametr vga=<číslo>
korespondující s požadovaným rozlišením. (Tabulka rozlišení a příslušných čísel je součástí souboru menu.lst.)
Příklad:
title Arch Linux (Main) root (hd0,0) kernel /boot/vmlinuz26 root=/dev/disk/by-uuid/0ec1-9339.. ro vga=773 initrd /boot/kernel26.img
Nainstaluje bootloader GRUB do hlavního spouštěcího záznamu (MBR) oddílu (v našem příkladě sda).
Restart
A je to; Nakonfigurovali jste a nainstalovali základní systém Arch Linux. Ukončete instalační program a restartujte počítač:
# reboot
(Nezapomeňte vyndat instalační CD)
Váš nový systém Arch Linux by měl naběhnout a skončit u výzvy k přihlášení (může být nutné změnit pořadí bootování ve vašem BIOSu zpět na boot z pevného disku).
Gratulujeme a vítejte do svého nového nablýskaného základního systému Arch Linux!
Váš nový základní systém Arch Linux je nyní funkčním prostředím GNU/Linux a je připravený pro přizpůsobení. Od tohoto místa můžete z této elegantní sady nástrojů vybudovat cokoliv si budete přát nebo potřebovat pro své účely.
Přihlašte se pomocí účtu root. Nejdříve jako root zkonfigurujeme pacmana a zaktualizujeme systém, poté přidáme účet běžného uživatele.
Konfigurace základního systému
Nyní Vám ukážeme několik základních postupů. Přihlašte se jako root.
Konfigurace acman
Upravte /etc/pacman.conf
nano -w /etc/pacman.conf</code>
a odstraňte '#' před řádkou "Include = /etc/pacman.d/community"- pro přidání dalšího zdroje balíčků, které mohou nabídnout mnoho užitečných aplikací.Nyní upravte /etc/pacman.d/community
a zvolte mirrory, které jsou umístěné blízko Vás (pokud používáte nano, Ctrl+A označuje oblast, šipka dolů označuje řádky, Ctrl+K ořízne označenou oblast a Ctrl+U vloží). Opakujte to pro všechny soubory v /etc/pacman.d/
.
Konfigurace sítě
Obsáhlejší instrukce pro konfigurace sítě lze nalézthere.
Pevná LAN
Pokud vše vyšlo dobře, měli by jste mít funkční síť. Zkuste ping www.google.cz
pro ověření. Pokud se objeví "unknown host" error, Vaše síť není správně nakonfigurována. Zkuste :
ifconfig
měli byste vidět záznam pro eth0
. Můžete nastavit novou statickou ip s ifconfig eth0 <ip address> netmask <netmask> up
a defaultní bránu route add default gw <ip address of the gateway>
.
Zkontrolujte, zda /etc/resolv.conf
obsahuje dns server, pokud ne zapište ji tam.
Zkuste Vaši síť znova s ping www.google.cz
. Pokud vše funguje, upravte /etc/rc.conf
jak je popsáno v sekci 2.6 (statická ip). Pokud máte dhcp server/router, zkuste
dhcpcd eth0
Pokud vše funguje, upravte /etc/rc.conf
jak je popsáno v sekci 2.6 (dynamická ip).
Bezdrátová Lan
Wireless Setup (TODO) Simplify and generalize it, link only for more advanced stuff
Analogový Modem
K použití Hayes-compatible, externího analogového modemu potřebujete minimálně nainstalovatppp
balíček. Upravte soubor /etc/ppp/options
podle svých potřeb pomocí man pppd
. Budete potřebovat definovat chat skript na vyplnění uživatelského jména a hesla pro ISP po sestavení prvotního spojení. Manuálové stránky pro ppp a chat mají dostatečné příklady pro uspokojivé vytvoření spojení.S udev sériový port je většinou /dev/tts/0 a /dev/tts/1
.
Místo zápasu s pppd, můžete opt nainstalovat wvdial
nebo podobný nástroj k snadnému nastavení. Pokud používáte WinModem, který je v základu PCI karta pracující jako analogový modem, měli byste použít informace na LinModem homepage.
ISDN
Nastavení ISDN ve 3 krocích:
- Instalace a konfigurace hardware
- Instalace a konfigurace nástrojů ISDN
- Přidání nastavení pro Vašeho ISP
Současné Arch kernely obsahují nezbytné ISND moduly, což znamená, že nemusíte rekompilovat kernel, jedině že byste používali starý ISDN hardware. Po instalaci ISDN karty do vašeho PC nebo připojení ISDN-Box do USB, můžete zkusit načíst moduly s modprobe. Skoro všechny pasivní ISDN PCI karty zvládnou "hisax" modul, který potřebuje dva parametry; typ a protokol. Musíte nastavit protokol na '1', pokud Vaše země používá 1TR6 standart, '2' pokud používáte EuroISDN (EDSS1), '3' pokud jste připojeni k tzv. pronajmuté lince bez D-kanálu a '4'pro US NI1.
Detaily všech nastavení a jak je nastavit jsou v dokumentaci o kernelu, víc specifikací je v isnd podadresáři nebo jsou dostupné online. Typ parametru záleží na kartě; list všech možných typů je k nalezení v README.HiSax dokumentaci. Vyberte si svou kartu a načtěte modul s patřičnými volbami jako toto:
modprobe hisax type=18 protocol=2
To načte hisax modul pro ELSA Quickstep 1000PCI - použivaná v Německu na EDSS1 protokol. Najdete užitečný výstup v /var/log/everything.log
, kde byste měli vidět vaší kartu připravenou k práci. Vemte v potaz, že možná budete potřebovat načíst další usb moduly pro práci s externím USB ISDN adaptérem.
Poté co se potvrdí, že vaše karta pracuje s určitým nastavením, můžete přidat modul do /etc/modprobe.conf
(nebo do /etc/modules.conf
pokud užíváte kernel 2.4.x):
alias ippp0 hisax
options hisax type=18 protocol=2
Případně můžete použít toto a přidat hisax do pole MODULY(MODULES) v rc.conf
. Záleží na Vás, ale tento příklad má výhodu v tom, že modul nebude načten, doku není opravdu potřeba.
Tím by mělo být vše funkční. Nyní potřebujete nějaké základní nástroje pro použití.
Nainstalujte balíček isdn4k-utils
a přečtěte si manuálové stránky k isdnctrl. Tam najdete popis jak vytvořit konfigurační soubor, který může být spojen s isdnctrl, také tam najdete užitečné příklady nastavení. Nezapoměňte přidat Vaše SPID do Vašeho MSN nastavení oddělené mezerou, pokud používáte US NI1.
Po konfiguraci Vaší ISDN karty s isdnctrl, měli byste být schopni se připojit k zařízení, které jste vyplnili jako PRHONE_OUT
parametr, ale ještě musíte vyplnit uživatelské jméno a heslo do /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets
jako byste konfigurovali normální analogovou PPP linku v závislosti jaký protokol Váš ISP používá pro autentizaci. Pokud si nejste jistí, zapište data do obou souborů.
Pokud vše nastavíte správně, měli byste být schopni sestavit vytáčené spojení s isdnctrl přes ippp0 jako uživatel root. Pokud máte nějaký problém, zkontrolujte nejprve soubory log.
DSL (PPPoE)
These instructions are only relevant to you if your PC itself is supposed to manage the connection to your ISP. You do not need to do anything but define a correct default gateway if you are using a separate router of some sort to do the grunt work.
Before you can use your DSL online connection, you will have to physically install the network card that is supposed to be connected to the DSL-Modem into your computer. After adding your newly installed network card to the modules.conf/modprobe.conf or the MODULES array, you should install the rp-pppoe package and run the adsl-setup script to configure your connection. After you have entered all the data, you can connect and disconnect your line with
/etc/rc.d/adsl start
and
/etc/rc.d/adsl stop
respectively. The setup usually is rather easy and straightforward, but feel free to read the manpages for hints. If you want to automatically dial in on bootup, add adsl to your DAEMONS array.
Update systému
Update, synchronizaci a upgrade celého systému provedete jednoduchým příkazem:
pacman -Syu
pacman stáhne nejnovější informace o dostupných balíčcích a provede všechny dostupné aktualizace. (Je možné, že budete dotázáni na update samotného správce balíčků pacman. Pokud se tak stane, odpovězte Ano, a po jeho aktualizaci proveďte příkaz pacman -Syu znovu.) V případě, že byl aktualizován kernel, proveďte restart.
Krása modelu Arch rolling release
Myslete na to, že Arch je rolling release distribuce. To znamená, že neexistuje důvod pro reinstalaci, nebo nějaké šílené laborování při aktualizaci na nejnovější verzi. Úplně jednoduše pravidelným používáním příkazu pacman -Syu udržujete váš systém zcela aktuální.
Seznamte se s pacmanem
Pacman je ten nejlepší kamarád uživatelů Arch Linuxu. Doporučujeme vám, abyste se s ním dobře seznámili a naučili se ho používat. Zkuste příkaz:
man pacman
Ve volném čase si projděte také wiki sekci Pacman.
Přidání uživatele a nastavení skupin
Pro každodenní práci byste neměli používat účet root. Nejenže je to nepraktické, hlavně je to nebezpečné. Root se používá pro administrátorské úkony. Namísto toho vytvořte běžné uživatelské účty příkazem:
adduser
Ačkoliv lze bezpečně použít většinu výchozích voleb, asi budete chtít pro využití plnohodnotného desktopu přidat uživatele do doplňujících skupin, jako storage, audio, video, optical a wheel.
Skupiny a příslušní uživatelé jsou definováni v /etc/group.
Zahrnují tyto možnosti:
- audio - používání zvukové karty
- wheel - umožní použít příkaz sudo
- storage - správa úložných zařízení
- video - video a 3D akcelerace
- optical - přístup k optickým zařízením
- floppy - přístup k disketovým jednotkám
- lp - správa tiskových úloh
Více se o skupinách dočtete v sekci Groups.
Pro více informací se podívejte také na manuálové stránky usermod a gpasswd.
Instalace a konfigurace Hardware
Konfigurace zvukové karty
Vaše zvuková karta by měla fungovat, ale pokud nic neslyšíte, je možné, že je zvuk ztišen. Nainstalujte balíček alsa-utils
pacman -S alsa-utils
a použíte alsamixer
k nastavení. Zvyšte hlasitost alespoň u master a pcm kanálu (zmáčkněte klávesu M). Ukončete program pomocí klávesy ESC a uložte nastavení pomocí:
alsactl store
Přidejte alsa deamon do /etc/rc.conf
k automatickému uložení mixeru při startupu.
Configuring CPU frequency scaling
Moderní procesory umožňují snížit jejich frekvenci a napájení za účelem snížení vyzařování tepla a spotřeby energie. Většinou to vede k tiššímu systému, tudíž i desktopový systém z toho bude těžit. Nainstalujte cpufrequtils
:
pacman -S cpufrequtils
a přidejte cpufreg do sekce deamons v /etc/rc.conf
. Upravte konfigurační soubor /etc/conf.d/cpufreq
a změňte:
governor="conservative"
což dynamicky mění frekvenci cpu, pokud je potřeba (to je bezpečná varianta také na desktopových systémech). Upravte min_freq
a max_freq
podle svých představ. Přidejte frequency scalling do /etc/rc.conf
řádky modules (příklad: speedstep_centrino pro Pentium M processors or powernow-k8 pro Athlon 64). Načtěte moduly:
modprobe <modulname>
and start cpufreq with
/etc/rc.d/cpufreq start
Additional tweaks for laptops
Kvůli některým speciálním funkcím musíte zapnout podporu ACPI (příklad: uspání, speciální klávesy...). Nainstalujte acpid:
pacman -S acpid
add it to the daemons in /etc/rc.conf
(acpid). Spusťte
/etc/rc.d/acpid start
Další dobrou volbou je nainstalování powersave a přidání do sekce deamons /etc/rc.conf
(powersaved). Powersave obsahuje několik oprav pro suspendování do RAM a standby a také úspora baterie. Spusťte:
/etc/rc.d/powersaved start
Více informací o Arch Linuxu na různých laptopech můžete nalézt here
Instalace a konfigurace Xorg
Nyní k instalaci Xorg použití pacman.
pacman -S xorg
Nyní ja nainstalován základní balíček pro běh X serveru. Měli byste přidat ovladač Vaší grafické karty (příp. xf86-video-<name>
). K získání seznamu video ovladačů:
pacman -Ss xf86-video | less
Pokud neznáte jaký typ grafické karty máte, zadejte:
lspci | grep VGA
Nyní spusťte Xorg -configure
k vytvoření základní konfigurace X serveru. Pokud chcete otestovat konfiguraci, nainstalujte xterm a twm:
pacman -S xterm xorg-twm
přesuňte xorg.conf.new (mv /root/xorg.conf.new /etc/X11/xorg.conf
) a spusťte startx
.
Ukončete X server pomocí Ctrl+Alt+Backspace. Možná budete potřebovat další úpravy v xorg.conf.
Advanced instructions for Xorg configuration can be found here
Úprava rozložení klávesnice
Můžete změnit rozložení klávesnice. Upravte /etc/X11/xorg.conf
a přidejte tyto řádky do Input Section (keyboard0):
Option "XkbLayout" "cs" Option "XkbVariant" "nodeadkeys"
Myš
Pokud chcete mít funkční - funkce kolečka - přidejte do sekce Input Section(mouse0):
Option "ZAxisMapping" "4 5 6 7"
Použití properitních grafických ovladačů(Nvidia, Ati)
Grafické karty Nvidia
Nainstalujte ovladač nvidia:
pacman -S nvidia
Upravte nastavení v /etc/X11/xorg.conf
sekci Device Section - změňte sekci Driver z nv
na nvidia
. Vhodné je také přidat novou sekci:
Section "DRI" Mode 0666 EndSection
Některé užitečné nastavení jsou níže(pozor ne všechny volby nemusí fungovat na vašem systému):
Option "RenderAccel" "true" Option "NoLogo" "true" Option "AGPFastWrite" "true" Option "EnablePageFlip" "true"
Měli byste přidat toto do sekce modulů:
Load "glx"
Spusťte modprobe nvidia
k načtení ovladačů a otestujte konfiguraci spuštěnímstartx
Advanced instructions for Nvidia configuration can be found here
ATI Graphic Cards
ATI owners have two options for drivers. If you unsure which driver to use try the open source one first. The open source driver will suite most needs along with generally being less problematic.
Install the proprietary ATI Driver with
pacman -S ati-fglrx
Use the aticonfig tool to modify the xorg.conf. Note: The proprietary driver does not support AIGLX. To use Compiz or Beryl with this driver you would need to use XGL.
Install the open source ATI Driver with
pacman -S xf86-video-ati
Currently the open source driver is not on par with the performance of the proprietary one. It also lacks TV-out, dual-link DVI support, and possibly other features. On the other hand it supports Aiglx and has better dual-head support.
Advanced instructions for ATI configuration can be found here.
Instalace a konfigurace desktopového prostředí
Zatímco X Window System poskytuje pouze základní lešení pro tvorbu grafického uživatelského rozhraní (GUI), desktopové prostředí (DE) pracuje nad a ve spojení s X, aby poskytlo GUI, které je zcela funkční a dynamické. DE typicky poskytuje okenního správce, ikony, applety, okna, panely nástrojů, složky, tapety, balík aplikací a věci jako drag and drop. Konkrétní funkcionalita a návrh každého DE jediněčně ovlivňují celé prostředí a dojem z něj. Tím pádem je volba DE velmi subjektivní a osobní rozhodnutí. Zvolte si nejlepší prostředí pro vaše potřeby.
- Pokud chcete něco plnohodnotného a podobného Windows a Mac OSX, je dobrá volba KDE
- Pokud chcete něco trochu více minimalistického, co by více následovalo princip K.I.S.S. (Udržuj to jednoduché a hloupé), je dobrá volba GNOME
- Xfce je obecně vnímáno jako podobné GNOME ale lehčí a méně náročné na systémové zdroje, nicméně je stále vzhledově příjemné a poskytuje velmi kompletní prostředí.
- LXDE je minimalistické DE založené na správci oken Openbox. Poskytuje většinu věcí, které jsou potřeba pro moderní desktop, přičemž stále zachovává relativně nízké využití systémových zdrojů. LXDE je dobrá volba pro ty, kteří chtějí rychle nastavit předkonfigurovaný systém s Openbox.
V případě, že chcete nějaké lehčí, méně náročné GUI pro ruční konfiguraci, můžete si zvolit instalaci pouze okenního správce (WM). Ten ve spojení s X Window ovládá umístění a vzhled aplikačních oken, ale jeho součástí implicitně nejsou věci jako panely, applety, ikony, aplikace atp.
- Mezi odlehčené plovoucí (okna volně plovou na sobě) WM patří: Openbox, Fluxbox, fvwm2, Windowmaker, Pekwm, a TWM.
- Pokud potřebujete něco zcela odlišeného, zkuste Awesome, ion, wmii, dwm, nebo xmonad.
Nainstalujte fonty
Ještě před instalací desktopového prostředí/okenního správce byste si mohli přát nainstalovat nějaké vzhledově uspokojující true type fonty. Dobré všestranně použitelné sady fontů jsou Dejavu a bitstream-vera. Také byste mohli chtít sadu fontů Microsoftu, ty jsou obzvlášť populární na webových stránkách.
Instalujte pomocí:
# pacman -S ttf-ms-fonts ttf-dejavu ttf-bitstream-vera
~/.xinitrc (znovu)
Jako jiný uživatel než root otevřete soubor /home/uživatelské-jméno/.xinitrc a určete v něm desktopové prostředí, které chcete používat. Toto vám v budoucnu umožní pro spuštění DE/WM vaší volby používat v shellu příkazy startx/xinit:
$ nano ~/.xinitrc
Odkomentujte nebo přidejte 'exec ..' řádek pro příslušné desktopové prostředí/okenního správce. Některé příklady jsou níže:
Pro desktopové prostředí Xfce4:
exec startxfce4
Pro desktopové prostředí KDE:
exec startkde
Příkaz startkde nebo startxfce4 spustí desktopové prostředí KDE nebo Xfce4. Tento příkaz neskončí svoji činnost, dokud se neodhlásíte z DE. Normálně by tedy shell čekal, než se KDE ukončí, a pak by spustil další příkazy. Předpona "exec" u tohoto příkazu sděluje shellu, že tento příkaz je poslední, takže shell na provedení následujících příkazů nemusí čekat.
Pamatujte si, že ve svém ~/.xinitrc máte mít odkomentovaný pouze jednu řádek s exec.
Pokračujte níže instalací DE/WM dle vaší volby.
GNOME
O GNOME
GNU Network Object Model Environment. Projekt GNOME poskytuje dvě věci: desktopové prostředí GNOME, což je intuitivní a atraktivní desktop pro koncové uživatele, a vývojářskou platformu GNOME, což je rozsáhlý framework pro budování aplikací integrovaných do zbytku desktopu.
Instalace
Základní prostředí GNOME nainstalujte pomocí:
# pacman -S gnome
Můžete nainstalovat i další dodatečné balíky:
# pacman -S gnome-extra
Je bezpečné zvolit všechny balíky z balíku extra.
Užiteční daemoni pro GNOME
Vzpomeňte si, že daemon je program, který běží na pozadí, kde čeká na události a nabízí služby. Daemon hal mimo jiné věci automatizuje připojování disků, optických mechanik a USB jednotek. Daemon fam umožňuje znázornění změn souborů v GUI v reálném čase, čímž umožňuje okamžitý přístup k nedávno nainstalovaným programům nebo změnám v souborovém systému. Jak hal tak fam činí uživateli GNOME život jednodušší. Balíčky hal a fam se instalují při instalaci GNOME, ale aby mohly být užitečné, musí být vyvolány.
Můžete nainstalovat grafického správce přihlášení. Pro GNOME je dobrou volbou daemon gdm.
Jako root:
# pacman -S gdm
Také budete téměř jistě chtít daemony hal a fam.
Spusťte hal a fam:
# /etc/rc.d/hal start
# /etc/rc.d/fam start
Přidejte je do sekce DAEMONS ve vašem souboru /etc/rc.conf, aby byli vyvoláni při startu:
# nano /etc/rc.conf
DAEMONS=(syslog-ng network crond alsa hal fam gdm)
(Pokud upřednostňujete přihlášení do konzole a ruční spouštení X, vynechte gdm.)
Jako běžný uživatel spusťte X:
$ startx
nebo
$ xinit
Pokud soubor ~/.xinitrc není nakonfigurovaný pro GNOME, můžete ho vždy spustit pomocí příkazu xinit s cestou ke GNOME jako parametr:
$ xinit /usr/bin/gnome-session
Pokročilé instrukce pro instalaci a konfiguraci GNOME můžete nalézt v samostatném článku o GNOME.
Gratulujeme! Vítejte v desktopovém prostředí GNOME na svém novém systému Arch Linux! Nyní byste si mohli chtít prohlédnout zbytek informací níže. Také by vás mohl zajímat wiki článek Poinstalační tipy.
Vzhled
Ve výchozím nastavení GNOME nepřichází s mnoha tématy a ikonami. Mohli byste chtít nějaký další atraktivní artwork pro GNOME:
Pěkný GTK engine pro témata (součástí balíčku jsou i některá témata, která ho využívají) je Murrine. Nainstalujete ho pomocí:
# pacman -S gtk-engine-murrine
Jakmile je nainstalovaný, vyberte ho v Systém -> Volby -> Vzhled -> záložka Téma.
Repozitáře Arch Linuxu obsahují i další témata a enginy. Nainstalujte následující a podívejte se na ně sami:
# pacman -S gtk-engines gtk2-themes-collection gtk-aurora-engine gtk-candido-engine gtk-rezlooks-engine
Mnohem více témat, ikon a tapet můžete najít na Gnome Look.
KDE
O KDE
K Desktop Environment. KDE je mocné grafické desktopové prostředí pro pracovní stanice s GNU/Linux a UNIX
em. Kombinuje jednoduchost použití, moderní funkce a výjimečný grafický návrh s technologickou převahou operačních systémů založených na UNIXu.
Instalace
Zvolte si jednu z následujících možností a pokračujte níže s Užitečnými daemony pro KDE:
1. Balík kde je kompletní vanilkové KDE 4.1 a spočívá v repozitáři [extra].
Nejdříve nainstalujte:
# pacman -S zlib shared-mime-info
KDE nainstalujte pomocí:
# pacman -S kde
2. KDEmod je komunitou řízený systém specifický pro Arch Linux, jenž je navrhován pro modularitu a nabízí i volbu mezi KDE 3.5.10 a 4.x.x. Po přidání příslušného repozitáře do /etc/pacman.conf lze KDEmod nainstalovat pacmanem. Stránky projektu včetně kompletních instalačních instrukcí se nacházejí na http://kdemod.ath.cx/.
Užiteční daemoni pro KDE
KDE bude vyžadovat dameony hal (Hardware Abstraction Layer) a fam (File Alteration Monitor). Daemon kdm (K Display Manager) poskytuje grafické přihlašování, pokud je vyžadováno.
Vzpomeňte si, že daemon je program, který běží na pozadí, kde čeká na události a nabízí služby. Daemon hal mimo jiné věci automatizuje připojování disků, optických mechanik a USB jednotek. Daemon fam umožňuje znázornění změn souborů v GUI v reálném čase, čímž umožňuje okamžitý přístup k nedávno nainstalovaným programům nebo změnám v souborovém systému. Jak hal tak fam činí uživateli KDE život jednodušší. Balíčky hal, fam a kdm se instalují při instalaci KDE, ale aby mohly být užitečné, musí být vyvolány.
Spusťte hal a fam:
# /etc/rc.d/hal start
# /etc/rc.d/fam start
Otevřete soubor /etc/rc.conf:
# nano /etc/rc.conf
Do pole DEAMONS přidejte hal a fam, aby byli vyvoláni po spuštění počítače. Pokud upřednostňujete grafické přihlašování, přidejte také kdm:
DAEMONS=(syslog-ng network crond alsa hal fam kdm)
- Tato metoda spustí systém v runlevelu 3 (výchozí víceuživatelský mód v /etc/inittab) a poté spustí KDM jako daemona.
- Někteří uživatelé upřednostňují spouštění správce displeje (jímž je KDM) pomocí /etc/inittab a spuštěním systému v runlevelu 5 (grafický víceuživatelský mód). Pro více informací viz Přidání správce přihlášení (KDM, GDM nebo XDM).
- Pokud se chcete přihlašovat do konzole v runlevelu 3 a spouštět X ručně, vynechte kdm nebo ho zakomentujte výkřičníkem (!).
Teď zkuste jako běžný uživatel spustit X Server:
$ startx
nebo
$ xinit
Pokročilé instrukce pro instalaci a konfiguraci KDE můžete nalézt v samostatném článku o KDE.
Gratulujeme! Vítejte v desktopovém prostředí KDE na svém novém systému Arch Linux! Nyní byste si mohli chtít prohlédnout zbytek informací níže. Také by vás mohl zajímat wiki článek Poinstalační tipy.
Xfce
O Xfce
Prostředí pro X bez cholesterolu. Xfce je, stejně jako GNOME nebo KDE, desktopové prostředí, ale má za cíl být při zachování vzhledové líbivosti a jednoduchosti použití rychlé a odlehčené. Obsahuje balík aplikací jako správce oken, správce souborů, panel, aplikace kořenového okna atd. Xfce je napsáno s použitím toolkitu GTK2 (stejně jako GNOME) a obsahuje vlastní vývojářské prostředí podobné jiným velkým DE. Na rozdíl od GNOME nebo KDE, Xfce je odlehčené a navržené spíše kolem CDE než kolem Windows nebo Mac. Má mnohem pomalejší vývojový cyklus, ale je velmi stabilní a rychlé. Xfce je výborné pro starší hardware a bude skvěle pracovat i na novějších strojích.
Instalace
Nainstalujte Xfce:
# pacman -S xfce4
Můžete si také přát nainstalovat témata a dodatečné aplikace:
# pacman -S xfce4-goodies gtk2-themes-collection
Pokud si po přihlášení přejete obdivovat "Tipy a triky", nainstalujte balíček fortune-mod:
# pacman -S fortune-mod
Užiteční daemoni
Vzpomeňte si, že daemon je program, který běží na pozadí, kde čeká na události a nabízí služby. Daemon hal mimo jiné věci automatizuje připojování disků, optických mechanik a USB jednotek. Daemon fam umožňuje znázornění změn souborů v GUI v reálném čase, čímž umožňuje okamžitý přístup k nedávno nainstalovaným programům nebo změnám v souborovém systému. Balíčky hal a fam se instalují při instalaci Xfce, ale aby mohly být užitečné, musí být vyvolány.
Spusťte hal a fam:
# /etc/rc.d/hal start
# /etc/rc.d/fam start
Otevřete soubor /etc/rc.conf:
# nano /etc/rc.conf
Do pole DAEMONS přidejte hal a fam, aby byli vyvoláni po spuštení počítače.
Pokročilé instrukce pro instalaci a konfiguraci Xfce můžete nalézt v samostatném článku o Xfce.
Pokud chcete nainstalovat správce přihlášení, vizte Přidání správce přihlášení (KDM, GDM nebo XDM). V opačném případě se můžete přihlásit v konzoli a spustit:
$ startxfce4
Gratulujeme! Vítejte v desktopovém prostředí Xfce na svém novém systému Arch Linux! Nyní byste si mohli chtít prohlédnout zbytek informací níže. Také by vás mohl zajímat wiki článek Poinstalační tipy.
LXDE
O LXDE
LXDE (Lightweight X11 Desktop Environment) je nový projekt zaměřený na poskytnutí moderního desktopového prostředí, které má za cíl být odlehčené, rychlé, intuitivní a funkční při zachování nízkého využití systémových zdrojů. LXDE je od ostatních desktopových prostředí odlišné, jelikož každá část LXDE je oddělená a nezávislá aplikace a může být lehce nahrazena jinými programy. Tento modulární návrh eliminuje všechny nepotřebné závislosti a poskytuje větší flexibilitu. Detaily a snímky obrazovky jsou dostupné na http://lxde.org/
LXDE poskytuje:
- Správce oken OpenBox
- Správce souborů PCManFM
- Systémový panel LXpanel
- Správce sezení LXSession
- Přepínač GTK+ témat LXAppearance
- Prohlížeč obrázků GPicView
- Jednoduchý textový editor Leafpad
- XArchiver: Odlehčený a rychlý archivátor souborů založený na GTK+
- LXNM (stále ve vývoji): Odlehčený správce sítí pro LXDE podporující bezdrátová spojení
Tyto všestranné nástroje kombinují rychlé nastavení, modularitu a jednoduchost.
Instalujte LXDE pomocí:
# pacman -S lxde
Přidejte:
exec startlxde
do svého ~/.xinitrc a spusťte ho pomocí startx nebo xinit
Další informace jsou dostupné ve wiki článku o LXDE.
*box
Fluxbox
Fluxbox © je další okenní správce pro X. Je založený na kódu Blackbox 0.61.1. Fluxbox vypadá jako Blackbox a pracuje se styly, barvami, umístěním oken a podobnými věcmi naprosto stejně (100% kompatibilita témat a stylů).
Nainstalujte Fluxbox pomocí:
# pacman -S fluxbox fluxconf
Pokud používáte GDM/KDM, nové sezení pro Fluxbox bude přidáno automaticky. Případně otevřete soubor .xinitrc svého uživatele a přidejte do něj následující:
Více informací je dostupných v samostatném článku o Fluxboxu.
Openbox
Openbox je rychlý, odlehčený, rozšiřitelný a standardy splňující okenní správce.
Openbox pracuje s vašimi aplikacemi a činí váš desktop snadněji ovladatelným. Toto je způsobeno tím, že přístup k jeho vývoji byl opačný k tomu, co se zdá být běžné u okenních správců. Openbox byl nejdříve napsán tak, aby splňoval standardy a správně pracoval. Až tehdy, když toho bylo dosaženo, se team přesunul k uživatelskému rozhranní.
Openbox je plně funkční jako samostatné pracovní prostředí, případně může být také použit jako náhrada za výchozího okenního správce v desktopových prostředích GNOME nebo KDE.
Nainstalujte openbox pomocí:
# pacman -S openbox
Též jsou dostupné přídavné konfigurační nástroje, pokud jsou žádoucí:
# pacman -S obconf obmenu
Jakmile je openbox nainstalován, obdržíte zprávu, že máte zkopírovat soubory menu.xml a rc.xml do ~/.config/openbox ve svém domovském adresáři:
# su - vaše-uživatelské-jméno $ mkdir -p ~/.config/openbox/ $ cp /etc/xdg/openbox/rc.xml ~/.config/openbox/ $ cp /etc/xdg/openbox/menu.xml ~/.config/openbox/
rc.xml je hlavní konfigurační soubor pro OpenBox. Může být upravován ručně (nebo můžete použít OBconf). menu.xml konfiguruje menu pravého tlačítka.
Do OpenBoxu se můžete přihlásit skrze grafické přihlášení pomocí KDM/GDM nebo ze shellu pomocí příkazu startx. V pozdějším případě budete muset otevřít svůj soubor ~/.xinitrc (jako běžný uživatel) a přidat následující:
exec openbox-session
Také ze shellu můžete OpenBox spustit pomocí xinit:
$ xinit /usr/bin/openbox-session
- Openbox může být také použit jako okenní manažer pro GNOME, KDE a Xfce.
Pro KDM už nezbývá nic na práci; u KDM již je openbox v seznamu sezení.
Mezi užitečné odlehčené programy pro OpenBox patří:
- PyPanel nebo LXpanel, pokud chcete panel
- feh pokud chcete změnit pozadí
- ROX pokud chcete jednoduchého správce souborů (mimo jiné poskytuje i jednoduché ikony)
- PcmanFM – odlehčený ale všestranný správce souborů (též zahrnuje funkci ikon na ploše)
- iDesk (dostupný v AUR) pro ikony na ploše
Více informací je dostupných v samostatném článku o Obenboxu.
fvwm2
FVWM je velmi schopný okenní správce s podporou virtuálních ploch pro systém X Window splňující ICCCM. Vývoj je aktivní a podpora je výtečná.
Nainstalujte fvwm2 pomocí:
# pacman -S fvwm
fvwm bude automaticky vypsán v menu sezení KDM/GDM. Případně přidejte do souboru .xinitrc svého uživatele řádek:
exec fvwm
Prohlížeč, kodeky, video přehrávač a užitečné aplikace
Webový prohlížeč
Věčně populární webový prohlížeč Firefox je dostupný skrze pacmana, nicméně nepoužívá své oficiální označení, a tak se program při otevření objevuje pod svým vývojovým názvem Gran Paradiso.
Instalujte pomocí:
# pacman -S firefox
Dále si určitě nainstalujte 'flashplugin', 'mplayer', 'mplayer-plugin', a balíky 'codecs' pro plnohodnotný zážitek z webu:
# pacman -S flashplugin mplayer mplayer-plugin codecs
Pro nováčky: Pokud máte x86_64 verzi Arch Linuxu, nepoužívejte u pacmanu volbu flashplugin
zmíněnou výše nebo obdržíte chybové hlášení. Adobe nyní nabízí 64-bitovou verzi Flash pluginu. Podívejte se prosím na článek o instalaci Flashe na Arch64.
- Poznámka: Povedlo se mi zprovoznit pluginy pouze symlinkováním všeho z '/usr/lib/mozilla/plugins' do '~/.mozilla/plugins', přesněji tedy spuštením příkazu '
mkdir ~/.mozilla/plugins && ln -s /usr/lib/mozilla/plugins/* ~/.mozilla/plugins
'.
(Balíček codecs obsahuje většinu kodeků, včetně těch pro Win32, Quicktime a Realplayer9 obsah.)
VLC
VLC Player je všestranný přehrávač multimedií, který zvládá mnoho různých formátů, ať už z disku nebo ze souboru. Poskytuje také možnost přenášet multimédia přes LAN (lokální síť). Instalujte pomocí:
# pacman -S vlc
Knihovna libdvdcss poskytuje podporu pro dekódování chráněných DVD. Před instalací se ujistěte, že je používání libdvdcss ve vaší zemi legální!
# pacman -S libdvdcss
Užitečné aplikace
Pro více aplikací se podívejte na článek užitečné aplikace.
Další informace
Další informace a podporu můžete nalézt na domovské stránce, wiki, fóru, IRC kanálu nebo mailing listech.